Teplé oblečení a pohodlná obuv nám umožnily vyšlapat pod Kraví horu. Cestou jsme obdivovali krásu vinohradů a užívali si nádherných výhledů, o které jsme vloni byli ochuzeni. Počasí nám Vánoce vůbec nepřipomínalo, ale my jsme byli šťastni, že jsme téměř všichni pohromadě - někteří šli hrát počítačový turnaj.
Na posedu, který jsme cestou potkali, jsme našli krabici lineckého cukroví. Vysvobodil ho náš spolužák Franta Kratochvíl. A jak jsme poznali, že je na posedu pro nás dobrota. Vždyť jsme měli naši plánovačku procházek a navigátorku trasy Káju Tomanovou. Opět jsme si všichni pochutnali a vyrazili dále.
Kája nás přesvědčila, že už žádné překvapení nebude. Toto bylo první a také poslední. Rodiče prý nemají čas. Za chvíli jsme ale v dálce uviděli rozdělaný oheň, nachystané posezení s deskami proti zimě, opékačky a hlavně špěkáčky. A kdo to tady ve vinohradech tak krásně nachystal ? Odpověď na tuto otázku jsme znali všichni. Byli to starostliví, vlídní a příjemní rodiče Káji Tomanové s jejím starším bratem.
Všichni tvrdili, že už se jim nic do břicha nevleze, cukroví prý bylo hodně. Nakonec jsme opekli špekáčky, rohlíky a taky trošku sebe. Nejdou najít ani slova díků za tyto předvánoční zážitky. Všichni budeme vzpomínat na ochotu, dobrotivost a čas, který nám Tomanovi oboje Vánoce - v 8.D a v 9.D věnovali. Moc a moc děkujeme. Ještě bychom chtěli něco někdy podobného zažít.
Formát pro tisk
